Dóm
Kostel S. Andrea
Kostel S. Giovenale
Palazzo dei Papi
Palazzo Soliano
Kostel S. Domenico
Pozzo di S. Patrizio
Etruská pohřebiště
Fortezza Albornoz

Orvieto

Pozoruhodné město na hranicích Umbrie s Latiem se vypíná na tufové plošině, která byla osídlena již v době etruské, jejíž stopy nalezneme na několika nekropolích. O etruských Volsiniích existuje jen málo pramenů, víme však, že byly zničeny Římany v 1. polovině 3. století př. Kr. Nové římské sídliště dostalo název Urbs Vetus.
Zánik římské říše přivedl i na území města barbarské kmeny. Po dobytí Góty a Byzantinci bylo Orvieto dlouho vlastnictvím Langobardů, poté součástí toskánské marky. Ve 12. století se vyvíjí svobodná městská komuna se svými institucemi. Ve 13. století propukají ve městě spory mezi guelfskou stranou (Monaldeschiové) a ghibellinskou stranou (Filippeschiové). Poté co bylo Orvieto ve 2. polovině 14. století připojeno k Církevnímu státu, zmocnili se ho Rinaldo Orsini, Biordo Michelotti, Braccio Montebraccio a další. V 16. století se stalo oblíbeným sídlem papežů a zažilo dobu nebývalého kulturního a uměleckého rozkvětu.
Důležitou správní roli hrálo Orvieto v době krátké Napoleonovy vlády. Roku 1860 bylo připojeno k sjednocené Itálii.

Dóm

Základní kámen ke stavbě katedrály byl položen r. 1290. Původní románská stavba byla snad dílem Arnolfa di Cambio, po r. 1308 vedli huť Lorenzo Maitani, který navrhl fasádu, jeho syn Vitale, dále Niccolo a Meo Nutiové, Andrea a Nino Pisanové, Matteo di Ugolino z Boloně, Andrea di Cecco ze Sieny a Andrea di Cione (zv. Orcagna). V polovině 15. století provedl Antonio Federighi některé změny v renesančním duchu, v 16. století se na stavbě podíleli Michele Sanmicheli, Giovanni Mosca, Raffaello da Montelupo a Ippolito Scalza.
Lorenzem Maitanim navržená a v 17. století dokončená fasáda představuje významný doklad gotického stavitelství. Basreliéfy ve spodní části fasády představují Stvoření, Mesianistická proroctví, Výjevy z evangelií a Poslední soud. Bronzové symboly evangelistů jsou připisovány Maitanimu. Grandiózní interiér je rozdělen mohutnými sloupy a pilíři do tří lodí. Křestní kaple je výsledkem práce celé řady umělců

(Luca di Giovanni, Pietro di Giovanni, Iacopo di Pietro di Guido, Sano di Matteo, 14.-15. století). Apsida osvětlená vitráží Giovanniho da Bonino obsahuje fresky Ugolina di Prete Ilario ze 14. století, obnovené Pinturicchiem. Boční oltáře jsou vyzdobeny díly Moschina, Simona Moscy a Raffaella di Montelupo. V pravé části příčné lodi se nachází pozoruhodná Capella Nuova s jedinečnými freskami Lucy Signorelliho s námětem Posledního soudu. Cyklus Signorelliho fresek je jedním z nejvýznamnějších děl italského renesančního malířství, které inspirovalo i Michelangela pro jeho Poslední soud v Sixtinské kapli.
Dvě další kaple obsahují malby Beata Angelica.
V levé části příčné lodi se nachází Kaple korporálu ze 14. století s tabernáklem (Nicola da Siena, Orcagna), v němž je umístěn relikviář korporálu (Ugolino di Vieri). Relikviář obsahuje korporál s Kristovou krví, která vytryskla z posvěcené hostie, když kněz sloužící mši (původem údajně z Čech) zapochyboval o skutečné přítomnosti Kristově v hostii. Zázrak, k němuž došlo r. 1263 v Bolseně, se stal podnětem k zavedení svátku Božího těla.

Kostel S. Andrea

Kostel byl postaven na místě raněkřestanské stavby z 6. století, poslední přestavbou prošel ve 14. století. Cihlová fasáda má velký ústupkový portál, nad ním se nachází rozeta. Pozoruhodná je dvanáctiboká cihlová kampanila.

Kostel S. Giovenale

Původně románský kostel byl ve 13. století přestavěn. V trojlodním interiéru upoutá pozornost krásný románský oltář a gotické fresky v apsidě.

Palazzo dei Papi

Rezidence celé řady papežů je trojkřídlá budova z 2. pol. 13. století. Dnes je zde umístěno archeologické muzeum s nálezy z etruských pohřebišť.

Palazzo Soliano

Palác papeže Bonifáce VIII. pochází z konce 13. století. Dnes je zde dómské muzeum a muzeum děl sochaře a malíře Emilia Greca.

Kostel S. Domenico

Působiště sv. Tomáše Akvinského pochází z 13. století, jeho dnešní podoba je ovšem výsledkem pozdějších přestaveb.

Pozzo di San Patrizio

Studna byla postavena papežem Klementem VII. pro zásobení sousední pevnosti vodou v případě obležení. Geniální projekt je dílem Antonia da Sangallo, který v 1. pol. 16. století dokončil 61 m hlubokou šachtu s dvěma schodišti.

Etruská pohřebiště

Nekropole Crocifisso del Tufo a nekropole Cannicella pocházejí z 6. stol. př. Kr.

Fortezza Albornoz

Projekt stavby pevnosti je připisován Ugolinovi di Montemarte, který jej realizoval v 14. století na příkaz kardinála Egidia Albornoze.