Náměstí sv. Petra
Bazilika sv. Petra
Po stopách sv. Petra
Vatikánská muzea

Vatikán

Vatikánský městský stát leží na pravém břehu Tibery. Představuje papežovo suverénní státní území uvnitř Říma. Vzniklo jako náhrada za Církevní stát, zrušený roku 1870. Mussolini uzavřel 11.2. 1929 se Svatým stolcem Lateránské smlouvy, podle nichž italský stát uznává papežovu suverenitu v mezinárodních vztazích a vatikánské město pokládá za výlučné výsostné území Svatého stolce. K vatikánskému městskému státu patří náměstí sv. Petra, chrám sv. Petra, vatikánské paláce a zahrady. Zaujímá plochu 0,44 km² a má asi 400 obyvatel. Papež - hlava katolické církve má zákonodárnou, výkonnou i soudní moc, v zahraničních záležitostech ho zastupuje kardinál - státní tajemník. Papežovu tělesnou stráž tvoří švýcarská garda, která vykonává strážní službu. Garda má 100 členů: 4 důstojníky, 23 poddůstojníky, 70 halapartníků, 2 bubeníky a jednoho kaplana. Jejich uniformy navrhl Michelangelo. Vlajka Vatikánu je žluto-bílá, sestává ze dvou podélných pruhů, na bílém poli má znak dvou zkřížených klíčů pod papežskou korunou.
Majetek Svatého stolce mimo Vatikán tvoří tři baziliky (exteritoria) - San Giovanni in Laterano, San Paolo fuori le Mura a Santa Maria Maggiore, papežské administrativní budovy a letní sídlo v Castel Gandolfo.
 

Náměstí sv. Petra (Piazza di S. Pietro)

Přístup k Vatikánu po Via delle Conciliazione (Třída usmíření - otevřena v r. 1950) ústí na náměstí sv. Petra, které geniálně navrhl a postavil G. L. Bernini v l. 1656 - 1667. Náměstí je 340 m dlouhé a 240 m široké a skládá se ze dvou prostranství - většího elipsovitého a menšího lichoběžníkového. Na užších stranách elipsy jsou 17 m široké kolonády se 4 řadami dórských sloupů (celkem 284 sloupů 15 m vysokých).

Na horní římse kolonády jsou sochy světců, po každé straně je jich 70. Vévodí jim socha Ježíše Krista nad středem barokní fasády baziliky sv. Petra. Před vnějším schodištěm do baziliky jsou umístěny dvě velké sochy sv.Petra (vlevo) a sv. Pavla (vpravo). Uprostřed náměstí se nachází 41 metrů vysoký egyptský obelisk, který byl původně osazen uprostřed nedalekého antického Neronova cirku. Na přání papeže Sixta V. (1585 - 1590) přenesl architekt Fontana r. 1586 obelisk do středu náměstí sv. Petra. Na vrcholu je relikvie sv. Kříže. Kašny po obou stranách pocházejí ze 17. století.

Bazilika sv. Petra (Basilica S. Pietro)

je největší církevní stavbou křesťanského světa (délka 211,8 m, šířka 137,5 m, výška 132,5 m, plocha 15 160 m²). Původní bazilika byla postavena na žádost papeže Silvestra I. Konstantinem Velikým po r. 320 nad hrobem sv. Petra. Nedaleko bývala aréna, kde byli po velkém požáru Říma v r. 64 po Kr. popravováni křesťané, které Nero obvinil ze zapálení města. Zde byl ukřižován, na vlastní přání hlavou dolů, sv. Petr. Chtěl dát najevo, že není hoden umřít stejným způsobem jako jeho Mistr. Konstantinova bazilika byla pětilodní stavbou se sloupovou předsíní. Zde přijal Karel Veliký r. 800 z rukou Lva III. císařskou korunu. Stavba současné baziliky byla započata r. 1506 za papeže Julia II., který pověřil stavbou architekta Bramanta. Podle jeho plánu měl mít chrám půdorys řeckého (rovnoramenného) kříže. Ve stavbě dále pokračovali Raffael a Michelangelo, který navrhl ústřední kopuli. Na počátku 17. stol. Carlo Maderna prodloužil hlavní loď a změnil tak půdorys do tvaru latinského kříže. Vytvořil rovněž monumentální průčelí baziliky s šestimetrovými sochami, které při čelním pohledu poněkud zakrývá část Michelangelovy kopule. Chrám byl vysvěcen r. 1626. Z loggie nad středním vchodem uděluje papež o vánocích a velikonocích slavnostní požehnání městu a světu (urbi et orbi).

Vejdeme-li do vstupní haly, máme před sebou pět portálů - uprostřed hlavní portál, úplně napravo Svatou bránu (Porta Santa), která je zazděna a otevírá se jen u příležitosti Svatého roku jednou za 25 let, úplně nalevo Bránu smrti (Porta della Morte), kterou jsou do baziliky přinášena těla zesnulých papežů. Ještě ve vstupní hale si povšimneme sochy Karla Velikého (Cornacchini) vlevo a sochy Konstantina Velikého (Bernini) vpravo.

Ústředním bodem baziliky je papežský oltář, který se nachází nad hrobem sv. Petra. Nad ním se tyčí 29 metrů vysoký bronzový Berniniho baldachýn z r. 1633. (Obrovské množství bronzu získal papež Urban VIII., který pocházel z rodu Barberini, z bronzové výzdoby antického Pantheonu. Quod non fecerunt barbari, fecerunt Barberini - říkalo se tehdy v Římě.) Před oltářem je Kaple vyznání (Confessio) s 95 věčnými světly, která je vchodem ke hrobu sv. Petra. Ve výklencích čtyř sloupů, které podpírají kopuli, jsou umístěny sochy sv. Longina, sv. Heleny, sv. Veroniky a sv. Ondřeje. Vlys dolní části kopule zdobí latinský nápis TU ES PETRUS ET SUPER HANC PETRAM AEDIFICABO ECCLESIAM MEAM ET TIBI DABO CLAVES REGNI CAELORUM.

V apsidě za hlavním oltářem se nachází katedra (trůn) sv. Petra od Berniniho. Jsou zde uchovávány zbytky židle, na které sedával sv. Petr v době svého pobytu u římského senátora Pudentia. Trůn zdobí sochy sv. Ambrože a sv. Augustina (západních církevních otců) a sv. Athanasia a sv. Jana Zlatoústého (východních církevních otců).

Z nepřeberného množství oltářů, soch, obrazů a náhrobků vybíráme ještě slavnou Michelangelovu Pietu z r. 1500, kterou najdeme hned v první kapli pravé lodi. Pro nás bude jistě zajímavý oltář sv. Václava, který se nachází v pravé příčné lodi, a hrob kardinála Berana v kryptě. V hlavní lodi jsou na podlaze vyznačeny délky slavných katedrál světa, mezi nimi i pražské svatovítské katedrály.

Po stopách apoštola Petra

Petr, jeden z Ježíšových učedníků, se vlastně jmenoval Šimon. Jméno Petr bylo původně přezdívkou (řecky kámen), kterou mu dal Ježíš. Pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera a byl rybářem. Poté co ho Ježíš povolal, stal se jakýmsi mluvčím učedníků. Snad jako první spatřil zmrtvýchvstalého Krista, zaujal vůdčí postavení v prvotní jeruzalémské obci, poté se věnoval misii.

Nemáme žádné ověřené zprávy o tom, kterého roku přišel sv. Petr do Říma ani o okolnostech jeho pobytu, nejistý je i rok jeho smrti. Badatelé se často kloní k roku 67 po Kr., neboť podle zprávy sv. Jeronýma měl být sv. Petr umučen dva roky po smrti Seneky, který zemřel roku 65 po Kr. Podle jiných je pravděpodobnější datum 64 po Kr.

Velmi působivá je legenda, která hovoří o zázračném zjevení Krista na Via Appia, který se zde setkal se sv. Petrem prchajícím z Říma před neronským pronásledováním. Na otázku "DOMINE QUO VADIS ?" (Pane, kam kráčíš?) dostal ohromený apoštol překvapivou odpověď "VENIO ITERUM CRUCIFIGI"(Přicházím dát se podruhé ukřižovat.). Teprve po tomto setkání se Petr odhodlal vrátit se do Říma vstříc mučednické smrti. Na místě, kde podle tradice k tomuto setkání došlo, na křižovatce Via Appia a Via Ardeatina, stojí kostelík DOMINE QUO VADIS z 9. století, obnovený v 17. století. Jsou zde uchovány otisky dvou stop, které podle legendy patří Ježíšovi. Ve skutečnosti však jde o pohanský symbol, zajišťující bezpečnou a rychlou cestu. Další legenda se váže k věznění Petra v dvouposchoďovém Mamertinském vězení, kde je dnes zřízena kaple S. Pietro in Carcere. Okovy, jimiž byl sv. Petr ve vězení spoután, jsou uchovávány v bazilice S. Pietro in Vincoli.

Proti legendám můžeme postavit některé písemné zprávy, které se o Petrově pobytu v Římě zmiňují. Tertullianus (nar. 155 po Kr.) označuje římskou církev jako blahoslavenou (beata), neboť pro ni apoštolové prolili svoji krev. Jako první uvádí ukřižování jako způsob Petrovy mučednické smrti. Origenes (nar. 185 po Kr.) ji popisuje ještě přesněji jako ukřižování hlavou dolů.

Jako místo mučednictví uvádějí prameny úpatí vatikánského pahorku nedaleko Neronova a Caligulova cirku, o němž víme, že byl svědkem martyria mnoha křesťanů v době neronského pronásledování. Prameny se zmiňují o místě vedle obelisku ("iuxta obeliscum"). Po cirku nezůstaly viditelné stopy, obelisk se však zachoval. Původně jej nechal Caligula převézt z egyptské Heliopole do Říma, na svém původním místě stál do roku 1586. Tehdy byl postaven do středu svatopeterského náměstí.

Liber pontificalis praví, že hrob ležel nedaleko místa umučení. Po Petrově smrti bylo tělo vydáno jeho přívržencům, kteří ho pochovali. Někdy mezi lety 146-161 bylo třeba hrob označit a ochránit. Petrovy pozůstatky byly vyzdviženy z původního hrobu a uloženy do hrobky podobné těm, které známe z katakomb; ta byla pojata na poč. 4. století do stavby Konstantinem zřízené baziliky.

V roce 1962 byl proveden antropologický průzkum kosterních pozůstatků uložených v hrobce. Potvrdil, že patří asi 65 - 70 let starému muži, jehož tělo bylo nejprve uloženo v zemi a teprve později přeneseno do kamenné hrobky.

Vatikánská muzea

K Vatikánským muzeím patří dále Galérie tapisérií, Galérie map, zřízená Řehořem XIII. a restaurovaná Urbanem VIII., sál Sobieského, sál Neposkvrněného početí, Raffaelovy síně a lodžie (vyzdobené na pokyn Julia II. a Lva X.), kaple Mikuláše V. s malbami Fra Angelica, Sixtinská kaple (nazvaná podle svého zakladatele Sixta IV.), pokoje Borgiů (obydlí Alexandra VI. restaurované r. Lvem XIII. v r. 1897) - zde se původně nacházela Vatikánská pinakotéka. Misionářské etnologické muzeum bylo založeno Piem XI. r. 1926 a bylo původně umístěno v Lateránském paláci, odkud se na poč. 70 let přestěhovalo do Vatikánu. R. 1973 připojil Pavel VI. Muzeum moderního náboženského umění.

Egyptské muzeum

Muzeum Chiaramonti

Nové křídlo

Muzeum Pia IV. a Klementa XIV.

Etruské muzeum

Galérie svícnů

Galérie tapisérií

Galérie map

Galérie a kaple sv. Pia V.

Sál Sobieského

Sál Neposkvrněného početí

Raffaelovy síně

Síň požáru byla vymalována Pennim a Romanim podle Raffaelových kartónů. Scény ze života Lva III. (Korunovace Karla Velikého Lvem III., Přísaha Lva III. proti falešným nařčením) a Lva IV. (Požár, který Lev IV. uhasil znamením kříže, a Bitva u Ostie, v níž Lev IV. porazil Saracény) oslavují současného papeže Lva X. (oba jeho předchůdci mají jeho podobu). Fresky na klenbě jsou dílem Peruginovým.

V Síni segnatury (dřívější knihovně a studovně Julia II.) najdeme Raffaelova originální díla - Hlavní a teologické ctnosti (Statečnost, Obezřetnost, Mírnost, Víru, Naději a Lásku), Athénskou školu (Platón, Aristoteles, Sokrates, Xenofón, Alkibiadés, Alexandr Veliký, Averroes, Pythagorás, Empedokles, Diogenes, Hérakleitos, Eukleidés, Ptolemaios atd.), Parnas (Apollón, Kalliopé, Homér, Dante, Vergilius, Petrarca, Anakreón, Sapfó, Ariosto, Ovidius, Catullus, Propertius, Bocaccio atd.), Disputaci o eucharistii (Nejsvětější Trojice s Pannou Marií a sv. Janem, sv. Petr s Adamem, sv. Jan Evangelista s Davidem, sv. Štěpán s Jeremiášem, sv. Juda Makabejský se sv. Vavřincem, sv. Jakub Menší s Mojžíšem, sv. Pavel s Abrahámem, sv. Ambrož a sv. Augustin, Inocenc III. a sv. Bonaventura atd.).

Heliodorova síň je pojmenována podle fresky Vyhnání Heliodora z chrámu, která ilustruje starozákonní příběh. Bolsenský zázrak se vztahuje k události, k níž údajně došlo r. 1263 při mši sv. v Bolsenu, kdy jeden český kněz zapochyboval o přítomnosti Krista na oltáři, když však rozlomil hostii, několik kapek krve potřísnilo korporál. Na památku této události zavedl Urban IV. 11.8. 1264 svátek Božího Těla. Korporál je uchováván v orvietské katedrále. Setkání sv. Lva Velikého s Attilou líčí událost, k níž došlo r. 452 u Mantovy, kdy papež přesvědčil obávaného vojevůdce, aby upustil od tažení na Řím. Osvobození sv. Petra z jeruzalémského vězení patří k nejslavnějším Raffaelovým dílům.

Konstantinova síň je dílem Raffaelových žáků. Křest Konstantinův je umístěn do lateránského baptisteria S. Giovanni in Fonte. Bitva na Milvijském mostě využívá několika detailů z Trajánova sloupu, stejně jako Zjevení kříže. Donace Říma Konstantinem papeži Silvestrovi zobrazuje nehistorickou událost, z níž však středověcí papežové (mj. i na základě falešné listiny) odvozovali právo světského panování nad městem Římem.

Kaple Urbana VIII.

Raffaelovy lodžie

Sál šerosvitů

Kaple Mikuláše V.

Pokoje Borgiů

Muzeum moderního náboženského umění

Sixtinská kaple

V roce 1533 pověřil Klement VII. Michelangela provedením fresky Posledního soudu za oltářem a Pádu vzbouřených andělů na protější zdi (nikdy neuskutečněno). Freska Posledního soudu vznikla v letech 1536-41. Ve dvou lunetách nesou andělé symboly umučení. Níže uprostřed je Kristus-Soudce. Gesto jeho rukou míří k věčné spáse nebo k věčnému zatracení. Nalevo Panna Maria, u jejích nohou dva patroni Říma (sv. Vavřinec s rožněm a sv. Bartoloměj se staženou lidskou kůží, jejíž hlava je považována za Michelangelův autoportrét). Napravo sv.Petr s klíči, Adam a Eva (nebo Job se svou ženou), Ezau a Jákob, Šimon Cyrénský s křížem na rameni, sv.Šebestián s šípem, sv.Kateřina Alexandrijská s kolem, sv.Blažej s vochlemi, Dismas s křížem, Šimon Zélóta s pilou. Nalevo sv. Ondřej s křížem, Jan Křtitel se zvířecí kůží, skupina s ženou personifikující Evu. Níže uprostřed skupina andělů troubí na pozouny a jeden z nich předčítá rozsudek. Vpravo démoni vrhají zatracené do pekel. Vlevo vyvolení stoupají k nebi, dva z nich táhne anděl na růženci. Vlevo dole zmrtvýchvstání. Vpravo dole peklo s převozníkem Chárónem a se soudcem Mínóem.

Vatikánská knihovna

Pinakotéka (obrazárna)

Světské muzeum Řehoře XVI.

Křesťanské muzeum Pia IX.

Misionářské etnologické muzeum

Muzeum kočárů