Vyjádření k básním Petra Halajčuka

(25 rukopisných básní)

Jde o subjektivní, reflexivní lyriku. Autorův vztah ke světu je silně ovlivněn prožitky milostnými - motiv lásky je jedním z leitmotivů celé jeho tvorby. Převažuje nota smutná, obrazy pramení zřejmě převážně z pocitu konfrontace mezi nějakým osobním zklamáním a snahou překonat tento stav či pocit (a toto úsilí autora, aby se dobral pozitivního "řešení", je velmi sympatické).
Evidentní je, že autor není úplný "nováček" ve psaní veršů. Zdá se mi, že má i dost "načteno" ze současné české poezie, zvláště mladší generace, ale i ze světové poezie (české překlady francouzských básníků či Chlebnikova v KPP). "Smutný tón" Halajčukovi [pravopis přesně podle rukopisu!] poezie zřejmě souvisí s autorovým mládím - většina začínajících básníků píše "smutně". Přesto se domnívám, že by se měl autor do budoucna s touto pocitovou sférou, která by ho mohla až příliš omezovat, vyrovnávat.
Autor má výraznou a velmi osobitou obraznost. Jazyk je kultivovaný, občasné rýmy čisté.
Pokud mohu z tak malého množství básní usoudit, jde o nadaného autora, který by měl usilovat o rozvoj svého talentu (hodně číst poezii, dbát o systematické konzultace s odborníky při různých literárních besedách, soutěžích ap.).
Přirozeně, že by se měl v budoucím vývoji orientovat především na obsahovou stránku své tvorby: co chce říci, co tím sleduje a pro koho píše. Vyjasnění těchto otázek by mu umožnilo soustředit se na hlavní otázky, které jako autor chce říci.
Shrnuji: Předložených 25 básní - podle mého názoru - nepatří právě k takové poezii, jakou nejvíce v současné době potřebujeme (uvědomme se, že poezie je síla, která může pomáhat v boji za mír, při výchově k soc. vlastenectví, záchraně životního prostředí, řešení mezilidských vztahů apod.). Jde o lyriku milostnou, subjektivní, reflexivní, která má velmi úzký tematický rámec (autor se v podstatě obírá jen sám sebou).
Přesto nevidím žádný důvod pro to, aby tyto autorovy první kroky nebyly podrobeny konfrontaci názorů jeho vrstevníků (např. formou besedy či autorského večera na vysokoškolské koleji).
Za podstatnější považuji, aby si byl autor už při svém "startu" do literatury vědom toho, že by měl usilovat o mnohem obsažnější, ideovětematicky zásadnější cíle než jaké si zřejmě klade dnes.
Mohu-li vyjádřit osobní názor, nezařazovala bych do pořadu básně skupiny 1 (jsou až příliš skeptické - nevidím účelnost takovéto autorské stylizace) a zvážila bych i básně ze skupiny 2. Oddíl 3 [na vysvětlenou - z původních 25 básní jich recenzentka do oddílu 3 zařadila celkem 5] přináší pozitivnější, společensky širší východiska. Je-li o autorovu tvorbu zájem a považuje-li se on osobně za tak zralého k tomu, aby uspořádal večer ze své tvorby, nehledávám v jeho verších (oddíl 3) nic, co by mohlo prezentaci jeho tvorby bránit. Vždycky si mladí básníci navzájem mezi sebou verše četli a posuzovali si je. A jsou-li této konfrontaci přítomni i čtenáři (posluchači), může být poznávací hodnota z takovéto akce pro autora vyšší a pomůže mu objektivizovat pohled na svou vlastní tvorbu.

16.5.84

 J. N. [neodhodlal jsem se uvést plné jméno recenzentky]

zpět na předchozí stránku